Když vynechám naše úžasné svědky a svědkyně, kteří nám pomohli to celé zorganizovat, nadekorovat, kteří nás činili krásnými a hlídali naši bezpečnost a vždycky byli ve správný čas na správném místě (furt to nechápu!), je tu ještě pár lidí, kteří nás na téhle celodenní cestě doprovázeli.
KOORDINACE A CYKLOJÍZDA
Štěpán s Honzou nám hlídali čas, svolávali a informovali lidi. Honza nám zároveň se svou ženou špuntoval dopravu pro hladký průjezd cyklojízdy. V tom jim asistoval ještě můj milý kamarád Radek se svou (doufámtakybrzyženou) Andreou. Honzu to bavilo tolik, že špuntoval vždy ještě dobrou půlminutu předtím, než se na křižovatce objevili první účastníci. A udělal to klidně i na Jugoslávských partyzánech, což způsobilo sáhodlouhé troubení asi stometrové kolony:---D. Díky za obětavost všem.
TRANSPORT
Na veškerý transport věcí zejména během rána a dopoledne jsme si půjčili jeden elektrovůz a jednoho Péťu. Protože jsme chtěli šetrnou svatbu, auta jsme se snažili opravdu zredukovat. Samozřejmě máme některé pohodlnější hosty, ale nakonec byly auta celkově asi čtyři? pět? Včetně toho našeho pronajatého. 100% elektrifikovaného. Což teda mělo i své drobné nevýhody. Protože jsme si netroufli na půjčení Tesly, nakonec to byl malej Nissan Leaf 24 kW. Na stránkách půjčovny Go For Free nám na jedno nabití slibovali dojezd 150 km. A řidič Péťa nás předem upozorňoval, že tyhle cifry se daj dosáhnout jen v ideálních podmínkách na dálnici s tempomatem. A tak se stalo, že po zájezdu do Přílep a do Hostivice zůstal vůz viset na nabíječce na Divoké Šárce. A s ním i nevěstina čelenka a květina na kolo, která se nedopatřením nepodařila vyložit ráno spolu s dalšími květinami v Bubenči. Protože osud chtěl, aby naše svatba byla co nejšetrnější, jel zrovna kolem chudáka Péti bratr nevěsty Honza se svou rodinou a čelenka tak byla na obřadu včas. Jen teda květina na kolo zůstala v jeho autě i cestou na hostinu, ale to už je jen drobný detail. Péťa trpělivě dobil elektroauto, dorazil během obřadu a z hostiny pak ještě odvážel do pozdních večerních hodin hosty. Jeho trpělivost a jednání byly obdivuhodné a prakticky profesionální. Díky za ně.
DOPRAVA NA DELŠÍ VZDÁLENOSTI
Hlavně díky "tetě" Zdeně s Pavlem byly na párty cupcaky a záhorácké drobné. To oni jeli z Tanvaldu přes celou republiku v pátek na Slovensko, přes Prahu pak zpátky do Tanvaldu, aby zase v sobotu po obřadu ty dobroty vyzvedli v centru, kde byly přes noc uskladněné v obrovském chlaďáku a dovezli je na party. I takovéhle, vcelku pro životní prostředí neúplně šetrné machinace se na svatbě děly. Na druhou stranu... stálo to za to! Nebo ne?
ŽIVÁ HUDBA
Náš dobrý kamarád Martin Plas pro nás připravil i zahrál doprovod samotného obřadu. Martin je klavírista, který zahraje prakticky cokoli. Pokud potřebujete živý jukebox, stačí vám Martin a nějaký ten nástroj s klapkama. Pokud jde o popové hity 80. a 90. let, málokdy se vám totiž stane, že by na to snad potřeboval noty. My jsme chtěli něco z našeho společného života, takže jsme jeden večer přemýšleli, pak to Martinovi naposílali na Youtube, jednou jsme u něj byli a vydali finální rozhodnutí. On si to pak sám zaranžoval pro klávesy, přednahrál si nějaký samply... no, však jste to slyšeli;---) A jestli mu tam nějaký tón přecijen utekl, bylo to určitě dojetím;---)
ODDÁVAJÍCÍ
Paní radní Eva Smutná nás oddala. Což bylo super, protože ona ty proslovy prostě umí. Umí rozesmát i dojmout, dává to od srdíčka. Jako fakt. I proto jsme si ji vybrali. I proto, že jsem jí asi třičtvrtě roku dělala takovou odbornou asistentku. Pokud se chcete brát pod taktovkou Prahy 6, zkuste se jí ozvat, dělá to moc ráda a vyjde vám vstříc. My jsme zvolili taktiku příběhů, které jsme jí oba předem zaslali. To je před svatbou vlastně super. Sám si sednout a sepsat to, proč si toho druhého tolik chceme vzít. Přivedli jsme si živou hudbu a ona do našeho scénáře vložila svoje promluvy osobní (z našich příběhů) i administrativní:---). Moc si jejího vkladu vážím.
VIDEO
Takovou tu malou GoPro kameru měl v režii koordinátor Štěpán, tak máme ještě tunu videozáznamu z celého dopoledne. Možná teda ještě něco střihnem.
REPORTÁŽNÍ FOTO
Jana Fröhlichová aka Foto Jája s námi strávila půl dne i se svým skoro devítiměsíčním břichem. Byla odvážná a my jí za to moc děkujeme. Jen jsem se fakt bála, abychom jí nezpůsobili nějaké problémy a tak jsme jedno focení s dvoukolem vynechali, i tak toho musela mít docela dost. Byla odvážná i před necelými dvěma lety, když nás fotila v akrobatických pozicích s břichem sedmiměsíčním, které bylo tentokrát moje. Mám radost, že to všechno dobře dopadlo, že má dnes už malého Mikuláše, který je tak zdvořilý, že ji dává čas i na práci. A její reportážní foto našeho hektického dne je docela upřímné a trefné. Nejsme žádní modelové, ale je s náma legrace. Za sebe doporučuju si na focení opravdu vyčlenit hodně času, my jsme to měli strášně hektický a já celou dobu focení vždycky myslela na to, abychom stihli navazující program a abychom nikoho nezdržovali. Nojo.
Večer nám pak pár krásných fotek nafotil taky náš kamarád Zdeněk Blaha, který je vlastníkem mnoha analogových aparátů různých druhů. Nás teda vzal digitálem, ale bylo od něj moc milé, že to pro nás udělal i v tenhle speciální den.
DJ
DJ Sestra nepřijel. Bohužel se nevyhrabal ze své nemoci a tak bylo nutné během snídaně vyřešit náhradu. I když jsme chtěli, žádné playlisty jsme si totiž dopředu nepřipravili. Proto se místo DJ Sestry, (který je mimochodem vážně super, odehrál celou svatební party našim kamarádům a moc si to všichni užili) objevili na naší svatbě dva zajímaví lidé, teda Jirka Špičák s Matějem Schneidrem z Radia Wave, které už také taktrochu známe a moc jim za tu záchranu děkujeme. Neměli jsme sice čas je nějak zásadně organizovat, tak hráli prostě to, co maj rádi a se starejma vykopávkama, na který by možná pařili i naši rodiče přišli až po setmění. Ale vlastně to nebyla špatná taktika, protože kolem nás je spousta lidí, co na tomhle stylu jedou. A ženich tančil jako blázen;---)
FIRESHOW
Půlnoční překvapení nám zapálily černé čarodějky Monika a Jana. Kontakt ráda předám. My jsme na naší svatbě něco takového prostě potřebovali! Akrobacie, která by pobavila. Monika byla navíc v první bandě lidí v Cirqueonu, kam jsem začala docházet. Hecly jsme se tehdy s Terkou Klenorovou, že ten Cirqueon je hodně cool, tak tam zkusíme nějakej kurz. Tehdy ještě Pozemní akrobacie pro fireshow. Akrobacie mi zůstala až doteď, i když je to čistě rekreační záležitost a vlastně jeden z mála sportů, při kterém se necítím jakože ho dělám hlavně proto, abych si držela linii. Michal do něj brzo po seznámení naskočil taky. A je to boží. A Móňa je boží a krásnej člověk, co má svůj džob a k tomu si dělá přesně to, co chce. A jejich fireshow tak neni jen o pójkách a vějířích a tyčích, co hořej. Má v sobě prvky párové akrobacie, což do toho přidává ten pravej adrenalin. Holky, ještě jednou díky.
