Na odpověď nepočkal. Dojela jsem ho v křižovatce pod kopcem, ale okénko už měl zarolované.
Tak jo, proč tedy vlastně zabírám celý pruh? A proč to dělám ještě častěji když jedu s dítětem? Z osobní zkušenosti vím, že zhruba třetina řidičů aut mi nenechává při předjíždění dostatečný odstup. A to ani když ve vozovce prostor na větší vybočení je. V užších místech (kde se vedle sebe s bezpečným odstupem prostě nevejdeme) umožnění předjíždění proto neriskuji a tím spíše když vezu dítě v cyklosedačce. Nikdy nevím, kdy se ta malá holčička rozhodne si trochu zatančit a moje vyrovnávání váhy pak může zapříčinit nečekané vybočení. I když se některým řidičům aut může zdát, že prostoru je dost, zejména v případě jízdy v pruhu podél zaparkovaných aut bych ráda připomněla, že zatímco člověk v autě někomu při hloupé souhře náhod maximálně urazí dveře, cyklistovi jde při stejné souhře náhod o život.
Snažím se být ohleduplná ke všem účastníkům provozu, takže v místech, kde to jde, před sebe i na těchto úzkých komunikacích auta většinou pouštím. Držím si dobrou karmu, ale zdraví mejch dětí mám na prvním místě, což je, doufám, pochopitelné.
Takže až budete chtít někde předjíždět cyklistu, vzpomeňte si na mě a zkuste se vžít do jeho situace.
Mimochodem teď leží ve sněmovně návrh na zakotvení bezpečného odstupu min. 1,5 m při předjíždění cyklisty. Bezpečnosti slabších účastníků by to rozhodně pomohlo. Pokud jste taky pro, napište svému poslanci!