Pořád se nás lidi ptaj, jak to teda bude, kdo napeče kolik koláčků, jak vypadaj svatební šaty atp... Jenže my jsme odedávna pankáči a i když v hlavě máme miliony nápadů a přání, užíváme si času tak, jak nám ho to léto servíruje. Pravda ale je, že vždycky, když se po uložení Aloise sejdeme, nevěsta tlačí ženicha do hovorech o svatbě a úkoluje toho geniálního produkčního pro další dny. A on zase češe nervy své nastávající a zklidňuje její šílenou náturu. Věc, co se má stát jednou za život a nevěsta si pořád není jistá, jak to má vypadat. Pořád v hlavě přehodnocuje to, co je dávno rozhodnuté.
Takže nakonec vlastně chápu, proč má v dnešní době nekonečných možností svatební plánování vlastní "profesi".
A tradice, po kterejch naši rodiče pořád volají a který to vlastně všechno zjednodušovaly se postupně vytrácí.
Teď teda veřejně přiznáváme, že žádnou svatební agenturu nemáme a nevěsta se jde vrhnout na zajištění těch tradic, které mají ještě dneska nějaký význam.
A nebojte se, koláčky budou!
Žádné komentáře:
Okomentovat