Pravidla silničního provozu

 Pamatuju si, jak jsem jako malá byla na výletě se sborem v Německu a nechápala jsem, že nám chodcům dávají řidiči přednost na přechodu pro chodce. Koukala sem jako puk. V současnosti učíme školáčky jak se chovat v provozu a vždy se vší opatrností k pravidlům přidáváme: "na pravidla nikdy nespoléhejte, ne každý je dodržuje". Čím víc se blíží moje děti tomuhle věku osamostatňování se, tím víc přemýšlím nad tím, jak zajistit jejich bezpečí.

Lidé na kole prý často poručují pravidla silničního provozu. Tak učíme zásady pohybu po komunikacích i je, aby se někde nevymleli a někdo je nesrazil.

Dodržuju pravidla a stejně se každý den ocitám v ohrožení kvůli nedodržování pravidel těmi nejpočetnějšími účastníky provozu. Těmi, jejichž síla je zničující. Besip by měl mířit vzdělávací programy tam. Dopravní policie jakbysmet. 

Proč jezdím "s děckem (někdy) středem jízdního pruhu"

(24. 6. 2020 / Bělohorská, Praha 6)

Dnes jsem byla po dlouhé době vytroubena a okřiknuta řidičem, který projevil velký strach o moje dítě a proto bylo pro něj nezbytně nutné mě předjíždět v prostoru mezi tramvají a parkujícími auty a následně také v úzkém prostoru vedle tramvajové zastávky. Vlastně to byl asi první konflikt od té doby, co mám děti.

Na odpověď nepočkal. Dojela jsem ho v křižovatce pod kopcem, ale okénko už měl zarolované.

Tak jo, proč tedy vlastně zabírám celý pruh? A proč to dělám ještě častěji když jedu s dítětem? Z osobní zkušenosti vím, že zhruba třetina řidičů aut mi nenechává při předjíždění dostatečný odstup. A to ani když ve vozovce prostor na větší vybočení je. V užších místech (kde se vedle sebe s bezpečným odstupem prostě nevejdeme) umožnění předjíždění proto neriskuji a tím spíše když vezu dítě v cyklosedačce. Nikdy nevím, kdy se ta malá holčička rozhodne si trochu zatančit a moje vyrovnávání váhy pak může zapříčinit nečekané vybočení. I když se některým řidičům aut může zdát, že prostoru je dost, zejména v případě jízdy v pruhu podél zaparkovaných aut bych ráda připomněla, že zatímco člověk v autě někomu při hloupé souhře náhod maximálně urazí dveře, cyklistovi jde při stejné souhře náhod o život.

Snažím se být ohleduplná ke všem účastníkům provozu, takže v místech, kde to jde, před sebe i na těchto úzkých komunikacích auta většinou pouštím. Držím si dobrou karmu, ale zdraví mejch dětí mám na prvním místě, což je, doufám, pochopitelné.

Takže až budete chtít někde předjíždět cyklistu, vzpomeňte si na mě a zkuste se vžít do jeho situace.

Mimochodem teď leží ve sněmovně návrh na zakotvení bezpečného odstupu min. 1,5 m při předjíždění cyklisty. Bezpečnosti slabších účastníků by to rozhodně pomohlo. Pokud jste taky pro, napište svému poslanci!